Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 4 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Modelování intercepce sněhu ve smrkovém lese v povodí Ptačího potoka na Šumavě
Míka, Dominik ; Jeníček, Michal (vedoucí práce) ; Šípek, Václav (oponent)
Intercepce sněhu je jedním z nejdůležitějších procesů při posuzování hydrologické bilance daného území. Měření sněhové intercepce je velmi složitou činností, a proto se nejčastěji používají modely, které využívají parametry struktury vegetace a měřených meteorologických prvků pro výpočet intercepce sněhu. V povodí Ptačího potoka na Šumavě proběhlo během zimní sezóny 2020/21 několik terénních měření se zachycením hemisférických snímků smrkové vegetace pro získání hodnot parametrů struktury vegetace, které jsou pro výpočet modelové rovnice intercepce sněhu zásadní. Na základě výsledných hodnot parametrů struktury vegetace, které měly průměrnou hodnotu LAI = 2,34 a hodnotu uzavřenosti vegetace 86,16 %, proběhla simulace výpočtu průběhu kumulativní křivky intercepce sněhu pomocí modelu intercepce sněhu v povodí Ptačího potoka pro sezónu 2020/21. Po porovnání s dalšími dvěma jednoduššími modely byla hlavní rovnice aplikována na čtyři zimní sezóny v letech 2017-2021. Výsledný podíl sněhové intercepce na sezónním úhrnu pevných srážek se pohyboval v rozmezí hodnot 36,85 % až 45,81 %, kdy poslední zimní sezóna byla výrazně nad průměrem hodnot podílu ze všech sezón. Při analýze závislosti efektivity intercepce sněhu na jednotlivých denních úhrnech sněhových srážek se prokázala korelace u všech zimních sezón...
Sukcese vegetačního krytu po velkoplošném rozpadu horských smrčin v NP Šumava
Pokorná, Pavlína
Cílem diplomové práce je zhodnotit současný stav vegetace po velkoplošném rozpadu horských smrčin v Národním parku Šumava a zjistit, zda je bylinné patro horské šumavské smrčiny i po 20 letech od odumření hlavní úrovně porostu determinováno prostorovou strukturou před disturbancí. Celkem bylo hodnoceno 7 lokalit v okolí Březníku, na kterých bylo provedeno snímkování na ploškách 1 m2, které se nacházely pod soušemi, někdejšími živými podúrovňovými stromy a v porostních mezerách. Celkem bylo provedeno 242 fytocenologických snímků. Hodnocení bylo doplněno o orientační průzkum půdních poměrů, kde bylo odebráno 22 půdních vzorků. Výsledky fytocenologických snímků ukazují, že byla prokázána vazba bylinné vegetace na stanoviště v někdejších porostních mezerách a na stanoviště u stojících souší, které dříve tvořily hlavní úroveň porostu. Rozdíl po 20 letech od disturbance je málo výrazný, ale detekovatelný. Bylo zjištěno, že Avenella flexuosa a Vaccinium myrtillus se nachází spíše na ploškách u podúrovňových jedinců a souší, na rozdíl od druhu Luzula sylvatica, která se vyskytuje nejčastěji v porostních mezerách. Z výsledků také vyplývá, že struktura bylinného patra je podmíněna stanovištními poměry, zejména přítomností skeletu na lokalitě. Na plochách s vyšším zastoupením skeletu dominuje Vaccinium myrtillus a je zde větší pokryvnost zmlazení smrku ztepilého (Picea abies).
CO2 efflux in different types of ecosystems
Dařenová, Eva
Ve třech různých ekosystémech byl sledován tok CO2 z půdy (smrkový les, bukový les a mokřad) a na jednom stanovišti tok CO2 z celého ekosystému (louka). Manuální a automatická kontinuální měření byla prováděna během růstové sezóny v letech 2008 -- 2012. Byly sledovány faktory ovlivňující prostorovou variabilitu a časovou dynamiku toku CO2. Časová dynamika byla řízena především teplotou půdy, dále také vlhkosti půdy, která měla i vliv na prostorovou variabilitu toku CO2. Tato prostorová variabilita závisela také například na množství nadzemní biomasy nebo tloušťce opadu. Dále byl sledován rozdíl závislosti toku CO2 z půdy na teplotě v závislosti na denní době, kdy byla měření toku CO2 prováděna. Tyto rozdíly pak následně ovlivňovaly i stanovení množství CO2 uvolněného z půdy za celou sezonu. V poslední části práce byl sledován okamžitý i dlouhodobý vliv změny distribuce srážek a vliv sucha simulovaného v první polovině růstové sezony na tok CO2 z lučního ekosystému.
Společenstva pancířníků (Acari: Oribatida) přirozeně se vyvíjejících a asanovaných horských smrčin na Šumavě
GALICOVÁ, Petra
Hlavním cílem této práce bylo popsat a porovnat společenstva pancířníků na vybraných plochách v horských smrčinách v oblasti kolem Březníku v NP Šumava, kde byl po rozpadu stromového patra po gradaci lýkožrouta smrkového před více než 15ti lety aplikován rozdílný management. Porovnávány byly plochy ponechané samovolnému vývoji a plochy asanované. Byly nalezeny významné rozdíly ve složení společenstva pancířníků na plochách s různým managementem. Společenstvo pancířníků na bezzásahových plochách bylo v lepším stavu a celkovou abundancí i druhovým složením se podobalo společenstvu na kontrolní lokalitě ve vzrostlém smrkovém lese.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.